Listopad 2008

Konec světa...

28. listopadu 2008 v 17:13 | Misa


Abych řekla pravdu tak mam strach,strach co bude ach jo neseme činy za své hříchy je to jako peklo co je zrcadlem naší minulosti nikdo nepřežije,nikdo...

pár foten AN

20. listopadu 2008 v 18:52 | Misa |  alice nine

Alice Nine

Alice Nine

Tora

ach Miyavi...

19. listopadu 2008 v 21:00 | Misa |  miyavi
to néé Miyavi áááá (zaláskovaná...)


Temnota

9. listopadu 2008 v 13:22 | Misa
Ranní dny jsou krásné když vycházející slunce přináší novou nadějí.Kráčím v ranní hodinu tudíž bych musela jít do školy ale já se obracím a mizim na osamělé místo necítim se na to abych vystála naké lidi a slyšet náké rozkazy.Mam krásné místo které zbouzí strach a tmu.Je to klidné místo na konci město klidný opuštěný dům,není to tak zlý jsem tu už zvyklá chodím jsem pořád.Otevřu rozvrzené dveře do prázné místnosti kde jsou jen pomlácené zrezivjelé okna.Jdu dál v po schodech které vrzají a každou chvíli se musí rozpadnout jejich zábradlí není bezpečné abych jsem se o něj opírala když vyjdu schody jsem v potemnělé uličce v které jsou dvoje dveře.Vyberu si ty na pravo vstoupím a tam zahlédnu postel obyčejnou postel.Na ní byli neustlané deky a polštář hozený na zem šla jsem blíž,odložila jsem si svůj batoh do školy do koutu místnosti.Bylo tam otevřené okno,otevřela jsem jej a posadila jsem se tam.Koukala na krajinu jenž z výšky vypadá trochu jinak temné lesy schovávajíc to co nás děsí zelené louky rozkvetajíc vonavé květiny.Nebe,nebe které vypadá vždycky stejně šedé mraky které za chvílí vypustí svůj pláč na ubohé lidi kterým jsou kapky jenom zátěž a neštěstí.Pro mně ne pro mně je to vysvobození je to moje zvláštní znamení když prší ta hudba ty kapky které prosáknou všude,není to obyčejný déšt.Moje mysl je zaplněna otázakma.Co kdyby? Možná že existují? Kdy příde můj čas? Proč? Proč? Proč? To bylo to slovo proč...co to vůbec znamená.Jsou to výčitky nebo snad minulost či budoucnost? To sama nevím nemam čas tu přemýšlet už musím jít.Vstanu od okna a zavřu ho vezmu svou tašku obrášim jí a ještě jednou pohlédnu na pokoj.Vyjdu ze dveří na malou chodbičku a tudíž se vydam na rozvrzané schody které vedou do prázné místnosti které mají jedny dveře vyjdu z nich a posvítí na mně dení světlo.Udělám pár kroků a otočim se na osamocený dům. ,,Tak zase zejtra'' řekla jsem a vydala se loukou zase domů.Cestou jsem sledovala prozpěvující ptáky létající mezi stromy.Stále jsem se zamýšlela mezi nesmlsylné scény a doufající že se stane nákej zázrak kterej zachrání mou ubohou cestu života,už jsem doma otevírám dveře a rovnou zajdu do pokoje. ,,neumíš zdravit Miso'' ,,promin ahoj Mami'' pozdravila jsem omluvně.Hodila jsem do pokoje tašku a zalehla za můj počítač.Šla jsem na svůj blog plno novích komentářu a hlasování v anketách tyhle věci asi lidi zajímaj,Smrt,smutek,láska atd...o tomhle je můj blog je to něco jako můj život moc si ho vážim hodně jsem na něm závislá.A taky ráda čtu zrovna tedka jsi du přečíst příběh Les Vampires-sklenice červeného vína je to vážně nádherný,věřím v nadpřirozené bytosti ale hlavně ty temné:upíry,likani v tohle já věřim.....Pokračování příště Misa